Současné možnosti a trendy

Během několika málo posledních let videokonferenční průmysl zaznamenal významnou proměnu z drahého a málo dostupného na spolupracující a cenově dostupný. Donedávna si jen velké společnosti a vládní organizace mohly dovolit zasedací místnosti vybavené pro videokonference s konferenčními servery pro spojení více účastníků najednou.

Současné technologie umožňují přenášet obraz v rozlišení full HD 1080p se 30 snímky za sekundu a to jak při volání 2 účastníků napřímo, tak v konferencích více účastníků.

Služba Mojekonference se snaží vyjít vstříc podnikům všech velikostí a své služby nabízí na základě operativních nákladů a nikoli pořizovacích. Můžete tedy konference používat z konferenčních místností i z počítačů, s 5 i 20 účastníky, připojovat 3 současně nebo všech 20 do konferencí zcela podle vašich potřeb.

Historie videokonferencí

Počátky konferencí

Jednoduché analogové videokonference mohly být využívány již od vynálezu televize. V té době takové konference probíhaly propojením dvou televizorů uzavřeným obvodem. Od roku 1936 do roku 1940 existovala taková videokonferenční síť mezi německými poštovními kancelářemi v Berlíně a pár dalších městech. Během prvních pilotovaných letů do vesmíru začala NASA také využívat videokonference. Avšak tehdejší způsob spojování byl velmi drahý na provoz, proto se nemohl používat například pro telemedicínu, distanční vzdělávání, či obchodní jednání.

První videotelefony

Psal se rok 1964 a návštěvníkům veletrhu Worlds Fair v New Yorku byl představen nový vynález zvaný Picturephone (picture = obraz, phone = telefon). Myšlenka spojení hlasu a obrazu – 1 snímek každé 2 sekundy – byla rozvíjena od roku 1956 společností AT&T, telefonní společností, kterou založil sám Alexander Graham Bell.

V roce 1970 služba Picturephone prorazila na trh a vedení AT&T předpovídalo, že do roku 1980 bude v užívání více než milion sad videotelefonů. Avšak pokusy o využití běžných telefonních sítí pro přenos videa ztroskotaly, zejména kvůli kvalitě přenášeného videa a hlavně kvůli ceně těchto zařízení a hovorů.

Rozvoj přenosových sítí

Až po roce 1980 byly vyvinuty digitální telefonní přenosové sítě, jako ISDN, které zajišťovaly minimální přenosovou rychlost (obvykle 128 kbit/s) pro komprimované video a audio přenosy. Tak jak se ISDN sítě rozšiřovaly po celém světě, začaly se objevovat i první specializované systémy pro videokonference. Jeden z prvních veřejných videokonferenčních systémů byl představen v listopadu 1984 společností PictureTel. Videokonferenční systémy se tak v průběhu 90. let rychle vyvinuly od drahých zařízení, softwaru a vysokých požadavků na sítě, do standardní technologie dostupné široké veřejnosti za přiměřenou cenu.

Až konečně v 90. letech se díky IP (Internet Protocol) protokolu stalo využívání videokonferencí podstatně jednodušším. Byla vynalezena mnohem efektivnější videokomprese. V roce 1992 firma Cornell představila program CU-SeeMe. V roce 1995 byla provedena první veřejná mezikontinentální videokonference, která spojovala dva veletrhy technologie – jeden v San Franciscu (Severní Amerika) a druhý v Kapském městě (Afrika). Dále pak byla videokonference použita pro část zahajovacího večera Zimních olympijských her v Naganu v roce 1998 – na všech pěti kontinentech současně zazněla Béthovenova Óda na radost.

Vzestup videokonferencí

Postupně od roku 2000 byla videotelefonie popularizována prostřednictvím bezplatných internetových služeb, jako je Skype a další programy, které nabízí videospojení za nízkou cenu, ale také nízkou kvalitu.

V květnu 2005 byla představena první videokonference v HD (high definition) kvalitě. Bylo to na veletrhu Interop trade show v Las Vegas. Tato konference byla schopná přenést 30 snímků za sekundu v rozlišení 1280×720. Polycom představil svůj první HD videokonferenční systém v roce 2006. HD rozlišení se stalo standardem a pole prodejců videokonferenčních zařízení se dále rozšiřovalo.